Vlak Československých legií

Dnes začnu hodnocením akce dětmi. Při otázce, kolik bodů z 10 maximálních by daly na dnešní exkurzi, všichni jako jeden muž volali, že 10. Pak asi třetina žáků začala volat, že ano - 10, ale tisíc!!!

Již v autobusu někteří žáci udivovali spolucestující svými znalostmi i všímavostí. Vše začalo tím, že žáci viděli na displayi název stanice Masarykovo náměstí. A už se rozjíždí hovor mezi dětmi a staršími dámami. Dámy vyjadřují radost, že žáci o období tzv.1.republiky toho tolik, tolik vědí!, přestože to jsou teprve čtvrťáci.

A už vystupujeme na nádraží ČD. Mží a nepříjemný vítr fouká, ale nám to nevadí. Vycházíme po nadchodu přes nádraží směrem na Duklu. Je to zvláštní, vidět nádraží shora, včetně toho nákladového. Kluci neomylně identifikují starobylý vlak, vlak Československých legií.
Před vlakem popocházejí 2 legionáři v uniformách, kteří nám speciálně udělají výklad, který bezvadně doplňuje ten můj. Legionáři mají radost, že se děti táží, že jsou motivované něco se dozvědět o vzniku naší samostatné Československé republiky.

Procházíme společně vagóny. V každém je něco zajímavého. V tom prvním nás zaujme smutný osud jednoho z nich, kterého později ve 2.světové válce umučí gestapo k smrti. On v koncentráku ale vytvořil komiks - Psáno krví. Ukázka komiksu je vystavena. Hrůza se dotkla nás všech...
V dalších vagónech(důstojnický, Červený kříž, pošta, kino, ubikace pro legionáře, vagón na opravu čehokoli, vagón se zbraněmi, důstojnický bufet..) jsme viděli mnoho zajímavého, každý si zde našel něco pro svůj naturel - oblečení, zbraně, gramofon, všichni obdivovali starý dokument, který se zde promítal, vagón s dřevěnou nohou a operačním sálem, fotografie sdružení Sokol a jeho historii a jiné.

Byla zima přímo pekelná, ale Milan sebe i ostatní utěšoval, že co to je proti -40 stupňům, které museli v boji přežít naši legionáři při průjezdu Siberií. (A měl pravdu.)
Od pánů legionářů jsme se dozvěděli, že 40 000 našich legionářů dokázalo přemoci milionovou armádu, dovézt zlatý carský poklad až do Vladivostoku, osvobodit různá města.
Také příběhy hlavních velitelů legionářů, ať již ruských či francouzských (ale i srbských a italských...) byly zajímavé, přímo náměty na romány či film.

Jsem ráda, že se tato exkurze žákům líbila, že vlastenectví není pouhá fráze a Historia - Magistra Vitae stále žije, a to i díky skvělé expozici, kterou jsme dnes prošli.

Heslo francouzské revoluce na jednom z vagónů: Rovnost! Volnost! Bratrství!