Sportovní den

Dne 23. června proběhl na škole sportovní den. Sice ten den bylo vedro na padnutí a přítomna byla pouze polovina třídy, ale předváděli jsme skvělé výkony. Vše začalo správným mindsetem, kdy jsme se rozhodli, že si z každého stanoviště odneseme plný počet bodů. Toto nastavení mysli jsme si úspěšně udržovali po celou dobu. A tak, když se někomu nedařilo, žáci obětavě skákali do písku místo těch, kteří nedokázali skočit dostatečnou vzdálenost za maximální počet bodů, opravovali si pokusy na opičí dráze, když spadli ze žebřin, radili si, naslouchali si, znovu a znovu se vrhali do plnění úkolů, jež se nepodařilo splnit napoprvé na 100 %.

Nakonec jsme na všech dvanácti stanovištích ztratili dohromady pouhých 15 bodů. I přes veškerou snahu jsme na první místo však nedosáhli. Byli jsme druzí. Když jsme se tuto skutečnost dozvěděli, zeptaly se mě děti smutně: "Paní učitelko, zklamali jsme vás, že jsme nevyhráli?"

"Ne, vůbec ne," odpověděla jsem. Vnitřně jsem toho ale cítila víc: přála bych vám tu výhru za obětavost, spolupráci, vyhecování se. Za to, že jste táhli za jeden provaz. Za všechny ty charismatické vlastnosti, které bych byla ráda, abyste si přenesli i do obyčejného úterý nebo čtvrtka... a uplatňovali je v každodenním životě. V ten den jste nemakali každý sám za sebe, ale dokázali jste ochotně a bez odmlouvání pracovat jako sehraný tým.

A v tu chvíli jsem nemohla být pyšnější.

P.S.: Nanuky, meloun i stříbrný pohár náladu zlepšily :-)