Od gotiky k renesanci

V pátek 4.9. za zcela slunného letního počasí jsme vyjeli na náš 1.společný výlet v tomto školním roce 2026_2027.

Naším cílem byl Pardubický zámek, kde jsme měli objednán program Od gotiky k renesanci.

Po výstupu z trolejbusu na náměstí  jsme kráčeli okolo kostela svatého Bartoloměje, zde jsme si něco málo řekli o tomto kostelu, jeho výzdobě i funkci.
Než jsme prošli krajem Tyršových sadů okolo valů, poznávali jsme společně různé stromy, které zde rostou.

A již spěcháme ku zámku.
Naším průvodcem se stal pan Mgr. Jan Krčáň, asi nejlepší průvodce Pardubickým zámkem, jak jsme pocítili během programu, který mimochodem měl trvat 60 minut, nicméně pro zájem dětí a jejich pozornost se nakonec protáhl na 140 minut! I při odchodu při placení vstupného na kase nám paní pokladní říkala, že jsme měli štěstí, že nás provázel "poklad průvodců".
 

Zírali jsme, jakým významným rodem byl rod Pernštejnů i před nimi Páni z Pardubic. Zopakovali jsme si pověst o Pernštejnově erbu, viděli jsme jejich krásný rodokmen na stěně i se spřízněnými erby rodin, které se spojily s Pernštejny. Zaujala nás místnost, kde v těžkém skle byla vyobrazena všechna sídla, která tento rod vlastnil v Čechách i na Moravě.
Jednoduše všem bylo vysvětleno, jakou funkci měly hrady a jakou zámky. A že Pardubický zámek je hradozámek:-)
Hravou formou a názorně se děti dozvěděly, co je typické pro gotiku i renesanci, kde renesance vznikla, co jedli lidé v renesanci, proč ženy a dívky nosily v té době vyholená čela, jak a proč vůbec vznikl Pardubický zámek.

Také jsme se dozvěděli některá tajemství obrazů i s jejich symbolikou.
Pan průvodce ukazoval dětem kamenické značky, jakési podpisy autorů v kameni.
Žáci si v rytířském sále postavili město z dřevěných komponentů, a to jak neuspořádané středověké, tak i renesanční.

Názorně jsme také viděli zrychlený tok času, když jsme pozorovali ve tmě videoprojekci, jak okolo soutoku řek vznikala významná středověká křižovatka.
 

Prapodivnou módu nákrčníků, krinolín nám předvedla Anička a jak říká staré české přísloví i Jan Werich ve své písni "Je to pravda odvěká", rázem jsme Aničku málem nepoznali.

Všechny, skutečně všechny děti byly opravdu pozorné, zkoncentrované, těšily se, co nového se dozví, měly zvídavé otázky a projevily nelíčený zájem o vše, co viděly a co jim vyprávěl a ukazoval pan magistr.
Nejvíce však věděl Honzík Vraspír, takže si vysloužil i oslovování od průvodce - Pane, kolego, hezky se připravujete na svou magisterskou práci, již se těším, až se  potkáme na fakultě.
Při zpáteční cestě jsme ještě mrkli na Pernštýnském náměstí na Boží oko, zda-li nás střeží a koupili jsme si dobrou zmrzlinu.

Zpět jsme frčeli pěšky a říkám frčeli, neboť přestože teplo polední kulminovalo, od mlýnů nám to ke škole trvalo pouhých 30 minut.
 

A poznámky na závěr:
1. Děti byly opravdu skvělé, kéž by tomu tak bylo i při dalších plánovaných výletech a exkurzích! 
2. Vše, co jsme viděli a slyšeli, v hodinách SKN plně využijeme a rozšíříme a prohloubíme znalosti. Vždyť velké množství dětí psalo, že se chtějí letos naučit dějepisu, zeměpisu, jazyku českému, přírodopisu....

A já jim to zcela věřím.